Sebehodnocení finále ČPM a KZR

Václav Klásek: Závod se mi nepovedl podle představ. Určitě jsem měl natrénováno na lepší výsledek. Dolehla na mě tíha finále, moc jsem chtěl vyhrát. Neudělal jsem vše tak, jak jsem chtěl a měl, byl jsem nervózní. Budu se snažit v příštím závodě stejné chyby nezopakovat…

Jan Kůrka: Leže bylo celkem slušné, až na 1. položku 92 a 3. položku 94, jinak si myslím, že jsem dělal, co mám, a nebylo to marné. Vzduchovku jsem totálně po****, nástřel byl v pohodě, ale jak jsem přešel do závodu, tak jsem začal zbytečně stresovat, nedělal jsem to co na tréninku, nedokázal jsem se soustředit a byla to totální katastrofa. Standard: kleče bylo slušné, až na zbytečnou 7 v první položce, leže bylo podprůměrné, stoje první položka katastrofa, lítalo to všude, práce nikde, ve druhé položce stoje jsem se uklidnil, začal dělat, co mám, a bylo to mnohem lepší.

Marie Hrtánková:

1. Kleče
– dělala jsem vše tak, jak jsem měla
– jsem se svou prací spokojena
2. Leže
– po kleče jsem to nechtěla zkazit
– některé rány byly předržené
– příště musím více cvakat
– nejsem spokojena, vím, že umím vleže střílet lépe
3. Stoje
– příště musím vše pořádně překontrolovat a musím zapracovat na “time managementu”: protože mi nezbývalo moc času, tak jsem byla lehce ve stresu, abych to stihla – nekontrolovala jsem, jak jsem měla, některé rány jsem měla odložit, zadýchat si a uklidnit se
– nejsem spokojena

Petr Pelikán:

SM 60 – nadprůměrný výsledek – 584
– je třeba dát pozor na předržování výstřelů

VzPu 40 – průměrný výsledek – 398,4
– je třeba dát pozor na stabilitu a umístnění levého loktu pořád na stejné místo

SM 3×20 – podprůměrný výsledek – 558
– vkleče je důležité úplně zavírat hák pravou rukou
– ve stoje je chybou špatná stabilita a nejistota ve spouštění

Jsem si vědom že je důležité pracovat na fyzické kondici.

Jakub Sovjak

Závod vzduchové pistole se mi vůbec nepovedl. První tři položky byly podprůměrné, jediná poslední položka by se dala považovat jako povedená. Ačkoliv jsem byl nominován až z posledního místa, umístnil jsem se na 37. příčce. Z pohledu umístění se dá považovat tento závod za povedný, z pohledu výsledku se spíše jedná o podprůměrný závod. Ze závodu jsem si opět odnesl důležité informace pro své zlepšení. Věřím, že na nadcházející závody dopadnou lépe než tento a dokážu řádně využít získané informace.

Marie Piňosová

LEŽKA – 591

Ležku hodnotím celkově jako uspokojivou. Občas jsem zapomněla kontrolovat loket, proto sem tam přišly 9 (položky 97). Střílela jsem hodně rychle a někdy to už bylo na úkor kvality. Radši tolik nespěchat a pořádně kontrolovat. Myslím, že v nastavení zbraně problém není, jenom v mojí práci, která mohla být rozhodně lepší a do MČR na ní zapracuji.

VZDUCHOVKA – 392,7

Svůj hlavní cíl nejít pod 390 jsem splnila, i když v prvních položkách to tak nevypadalo. Začala jsem závod se špatnou polohou, musela jsem pušku dotlačovat na terč a nemohla jsem se pořádně opřít. Proto jsem po druhé položce odešla na chvilku ze stavu a pak zaujala novou polohu. Po pár nasušených ranách už to bylo mnohem lepší jak pocitově, tak na terči. Další chyba byla určitě v míření, spoustu dalekých 9 a 8 jsem přemířila. Ale přestože jsem od minulého ČPM vzduchovku trénovala jen jednou, je tohle výsledek, za který se nemusím stydět.

3×20 – 560

KLEČE – začala jsem hezky, v poloze jsem se cítila dobře, byla stabilní a pevná. Ale čím déle jsem střílela, tím jsem byla více uvolněná. Padalo mi levé koleno, a tím pádem nebyla zpevněná levá ruka a na terči mi puška více jezdila. Proto bych si měla po položce nohu zkontrolovat, popřípadě zpevnit.

LEŽE – stejný případ jako v 60. Poslední rány v položkách byly 9, byly špatně zkontrolované. Spoléhala jsem na to, že ty rány do desítek musí přijít a střílela jsem zbytečně rychle. Prostě jsem opakovala chyby ze 60.

STOJE – teď už vím, že moje největší chyba byla v lokti. Nedávala jsem ho na stejné místo, bohužel většinou jsem ho dávala špatně. Proto se mi celá puška třepala a střílela jsem prakticky na náhodu. Přestože jsem nebyla s nástřelem spokojená, musela jsem už jít do závodu (nastřelovala jsem se 25 ran a bezvýsledně). První položka nebyla zrovna nejlepší. Po nástřelu jsem byla hodně nervózní, nedojížděla jsem rány, loket ten byl s každou ránou někde jinde. Druhá položka už byla lepší – psychicky jsem se uvolnila a tolik jsem nad ranami nepřemýšlela.